Setkání s obyvateli

Radujme se, naše mise Coloniam byla úspěšná! Obstáli jsme v první obtížné zkoušce na nově objevené planetě. Zvláštní stavby, které jsme nalezli, byly zásoby pro domorodý kmen. Jakmile to kmen Gaialika zaznamenal vydal se k naší základně. Nejprve jsme čelili útoku mladých, statných a nebojácných chlapců - boj to byl vyrovnaný. Naše zapálení a touhu po vítězství v boji přerušila divoženka, která vykřikovala „Enykdův ej ut“. V dáli jsme spatřili ženu, kmenovou vůdkyni, jenž nesli dva urostlí muži, kteří hned na první pohled zaujali naše dámy svalnatým tělem - v ten moment bylo jasné, že je po bitvě. Velitelku Galu doprovázela ještě jedna divoška, která rázně a jasně zařvala „Etenkelkop“. Všichni divoši poklekli a nám došlo, že stejná věc se očekává i od nás. Z úst Galy vyšlo „Vohop“, my povstali a vyčkali, co se bude dít. Bylo nám vyčteno, že jsme vykradli jejich zásoby a co víc?
 
My osvobodili muže z jejich řad, který byl za velezradu svázán v lese, kde měl skonat. Byl to učeň kmenové pramatky, která po požití ním vyrobeného odvaru začala stonat. Aby nám byla neúmyslná loupež prominuta nabídli jsme pomoc. Účastníky mise Coloniam jsou totiž také dva výborní medici plukovníci Toník a Zůza. K naší radosti se jim za pomoci nejmladších oddílových jednotek podařilo pramatku vyléčit. Pokud by se tak nestalo.. ..raději nedomýšlejme. Na důkaz a vyjádření díku jsme byli seznámeni s legendou o sestrách, pěti bohyních, které chrání zdejší planetu - Gaiu. Hlavní z pěti sester je stejnojmenná Gaia a právě ona rozhodne o tom, zda osídlení planety bude úspěšné. K vyvolání zbylých čtyř sester je nutné vykonat rituální obřad. Ve večerních hodinách jsme se tedy všichni shledali u rituálního ohně, kde nás samotná Gala provedla celým obřadem a k jejímu údivu se bohyně opravdu zjevily.
 
Blýskání, barevný dým, mystická hudba - kouzelný okamžik, jenž nám všem zatajil dech a vnesl úsměv do tváře. Naše nadšení netrvalo dlouho. Bohyně byly arogantní, uražené, říkaly, že je prý rušíme, že jsme jakási vesmírná holota a s nikým takovým se Gaia setkávat nehodlá. Po řádce nepříjemných narážek se nám dokonce vysmály a zmizely neznámo kam. Nastal zmatek, poté ticho, ale to přerušil (teď již bývalý vyvrhlík) mladý učenec pramatky. Křičel „Pomoc, pomoc! Jsou tu, jsou tady!“. O krok za ním běžela Gala, jenž se snažila uklidnit hysterii slovy „Nešiř paniku ty strašpytlíku!“. Co se dělo? V LESÍCH JSOU NOČNÍ BĚSOVÉ! Kmen Gaialika potřebuje naši pomoc. Bohyně seslaly první zkoušku. Zkoušku, která nás vystavila našim nejobávanějším strachům. My se nezalekli a vojíni, plukovníci, desátníci, majorové - jednoduše každý z nás, překonal svůj strach a přes svíčkami (se speciálním plamenem) ohraničený přechod z říše běsů jsme přešli k bohyním, které uznaly, že naše odvaha nemá meze a vyzkouší nás tedy ony samotné, jak jsme schopni obstát v úkolech, které povedou přímo ony samotné. Snad se tedy všechny čtyři úkoly vydaří naplnit a v závěru se jedna z našich osad bude moci setkat s Gaiou. Myslete na nás, my se nezaleknem žádné zkoušky!
 

Z nočního deníčku chlapce 4. oddílu

Milá maminko a tatínku, kdyby ti bylo třeba 10 a byl jsi dnes na táboře, tak by tě dnešní budíček dostal do kolen. V 8. 00 hodin nás probudila písnička Tomáše Kluse – Dobré ráno, pokračovalo to ve stylu samby a nechyběla ani kvalitní rocková hudba (někteří staří vedoucí podivně hýbali hlavou). Když si to píšu do deníčku, tak si říkám, že tohle můžu zažít jen na tomto táboře. A je to pravda. Aby toho nebylo málo, tak jsme vyzdobili jídelnu balónky a vzkazy zlepšujícími atmosféru celého dne – usmívej se, někoho obejmi, napiš vzkaz a zlepší tak někomu náladu. Všichni to ocenili a já byl taky šťastný. Vydal jsem se na bránu, projelo jedno bezvýznamné bílé auto, a tak jsem se zapojil do hry selfie contest a fotil se se zvířetem, nejmladším členem tábora, Žakovou crocskou, záchodovou mísou apod. Nachystali jsme se na polední službu, škrabat zbytky byl můj první takový zážitek, a já ho nakonec přijal s diplomem v ruce. Po poledním klidu jsem vyráběl transparenty na velký dostihový závod oddílu 910. Alavis – Do toho! – Růžová prasátka – hesla našich transparentů. A pak jsem byl jedním z fanoušku Velké pardubické. Na večer jsem řezal pilou polena na táborový oheň a spláchl to kvalitní táborovou sprchou. U ohně nás navštívily bohyně a zadaly nám úkol přelstít běsy. V rámci noční táborové hry se i to mně podařilo a já mohl jít spát, i když o hodinu později než normálně, a říkal jsem si, co kdyby tady byla mamka s taťkou ve věku 10 let. Usínám a jsem spokojený, kuře na paprice se mi rozkládá v žaludku a já si trochu ťukám na budku, tenhle tábor to jsou tihle lidé, a co mi po nich vlastně zbyde? KRÁSNÉ VZPOMÍNKY
 

Neowise

I když nám počasí příliš nepřeje, podařilo se nám dnes v noci spatřit a vyfotit kometu Neowise.
 

Velká Pardubická