Mise začíná...

Ráno vojíni vyskočili z postelí plni sil. Kapitáni a desátníci si otestovali své nové oddíly. Trénink probíhal, jak měl. Generál se procházel po základně a byl spokojen s prací svých kapitánů. Večer se základnou rozezněl hlas majora Zuzky. „Prosím všechny členy mise Coloniam, aby se ve 20:00 dostavili do sálu tééépéééé. Všem členům mise budou předány rozkazy.“ Hlas utichl a všichni zůstali stát a jejich pohledy odrážely napětí v myslích. Ve 20:00 již všichni seděli nedočkavě na svých místech. Generál předstoupil před jednotky a klidným hlasem všechny pozdravil. „Nyní vám představím profesora z katedry původologie. Pojďte, profesore, již na vás čekáme.“ Mávl rukou generál na drobného muže v brýlích s tmavými vlasy a pokračoval: „Byly jste povoláni, protože naše mise Oxygen byla úspěšná. Nalezli jsme planetu, která je pro lidskou rasu přijatelná. Má kyslík, tekutiny i pevninu. Jako bonus jsou zde teploty slučitelné s životem. Nyní je na čase tuto planetu prozkoumat, a to je váš úkol. To je úkol mise Coloniam. Možná se ptáte, proč vůbec hledáme nějakou planetu, ale o tom vám poví více zde profesor Sajdl. Profesore je to vaše.“ Drobný mužík si narovnal brýle na nose, nervózně se podrbal na bradě, odkašlal si, nadechl se a začal svou dlouhou a šokující řeč. „Vážení, kdysi dávno existovala planeta, docela malá planeta. Zde rostly stromy nejen ve sklenících, ale jen tak vedle domu. Lidé žili v rodinách a každý měl svůj dům či byt. Mohli jste se volně pohybovat bez nutných přístrojů či kombinéz. Kyslík byl zdarma a pro všechny. Voda tekla nejen z kohoutku, ale i po zemi. Velké nádrže, které byly přístupné všem, dle dostupných informací se jím říkalo rybníky. Zvířata volně žila na této planetě, dokonce lidé některá zvířata měla jen pro radost. A bylo spousta zvířat, které žila jen, že byla. Nikdo se o ně nestaral, nebyla člověku ku prospěchu, prostě jen byla. Ano možná vám to připomíná krajinu z pohádky. Ale dle dostupných zdrojů opravdu takové území existovalo. Ale proč tam nejsme, kde je atp. to už jsou jen dohady. Dle všeho se tato planeta stala pro lidi nehostinnou. Z nebe se valila voda. Tolik vody, že to zaplavovalo lidská obydlí. Dále na povrch vyvěrala magma a ničila vše kolem. Často se lámaly desky, které byly pod zemí, a způsobovalo to velké otřesy. A když nepadala voda, tak žlutá koule na nebi pálila tolik, že měli oheň, ale nikdo se neradoval, protože hořelo vše a nebylo, jak oheň zastavit, když byl kyslík všude. Lidé, dle naší dedukce, vyvinuli dnešní základny a opustili tuto planetu. My již známe nástrahy a nepohodlí žití na základnách. Vy si to je ještě neuvědomujete, protože jste doposud o té planetě neslyšeli. Avšak představte si, že můžete kdykoli jít ven a nemuset se oblékat, nic hlásit, žádat povolení. Oheň si můžete zapálit, kdy chcete, a voda je k dispozici neomezeně. Fouká vítr a třeba z nebe padá voda. A ta krásná zvířata. …“ Profesor povzdechl a zasněně se podíval do prázdna na protější straně. „Zpátky k tématu, dle všeho je tato planeta, co objevila posádka Oxygenu, velice podobná té původní, odkud lidé pocházejí, Zemi.“ „Děkuji,“ přerušil generál Žak profesora, „abych to tedy shrnul, tato planeta velice připomíná původní planetu Zemi, ze které lidstvo pochází. Naším úkolem je prozkoumat tuto planetu.
 
Pokud bude planeta ve všech parametrech vyhovovat, můžeme ji osídlit. Pokud máte nějaké otázky, ptejte se plukovnice Slepice a majora Zuzky. Mají veškeré informace. Na shledanou.“ Před vojíny a kapitány předstoupily dvě mladé a krásné velitelky, připraveny zodpovědět jakýkoli dotaz. Vojíni pálili jednu otázku za druhou. Když dotazy již byly vyčerpány, unavená Slípka se Zuzkou předaly poslední informaci. Odlet je již zítra v 15:30. Najednou začala znít siréna celou základnou a každá hlava se otočila po tom nepříjemném zvuku. Každý se koukal na ostatní a čekal, co se bude dít. V tom se konečně ozval hlas. „Generále, okamžitě na řídící centrum. Neočekávané události. Hned všichni, okamžitě, urgentně, …“ zněl z ampliónu hlas majora Zuzky. „Generále, průšvih. Posádka Oxygenu byla rozmetána asteroidy. Není možné se s nimi spojit, avšak dle strojů jsou všichni stále naživu. Musíme rychle jednat.“ Nervózní hlas Slepice valil informace na generála jako kulomet. Mezitím major Zuzka již informovala vojíny o nenadále situaci a nutnosti odstartovat dříve. „Všichni ihned na své pozice. Musíme zachránit posádku Oxygenu,“ zahřměl generál za zády vojínů. Nastala panika a zmatek. Kdo má kam jít, co má kdo dělat. Ale kapitáni znali své role a přesně věděli co dělat. Společně s desátníky vojíny směrovali a vracely jim klid, který budou dozajista potřebovat. „Všichni na svých místech?“ zeptal se generál 20 vteřin před startem. „Ano, generále“ zaznělo hned desetkrát. 10, 9, 8, 7….mise Coloniam právě začala. Raketa prudce odstartovala a razila si cestu směrem k snad ještě živé posádce mise Oxygen. Major Zuzka sledovala přístroje a kontrolovala směr letu. Plukovník Slípka kontrolovala naopak přístroje, které poskytovaly informace o členech zničené lodi. Raketa směřovala ke svému cíli. Vojíni byli po celodenním výcviku unavení a dlouhý let si zkrátili spánkem. Ještě před usnutím jim létaly myšlenky o misi Coloniam. Napadaly je stále další otázky a ve snech se vraceli na planetu, kterou tak barvitě popsal profesor Sajdl, na Zemi.
 

Osmý oddíl hlásí...

Dnes měl službu osmý oddíl, který se do svých povinností pustil hned po ranní hygieně. Kromě služby je ale čekala spousta her. Začalo se oddílovou hrou v jídelně, jejíž cílem bylo uhádnout, co za věc či postavu si oponent vybral. Hra zvaná Párty osmý oddíl velmi bavila. Po obědě jsme se spojili se sedmým oddílem, se kterými se hrálo na mimozemšťany, a i tato hra sklidila u obou oddílů úspěch. Poté jsme se vrhli na přípravu táboráku, který si celý druhoběhácký Svojanov užil za rytmů kytary doktora Tondy. Táborák ale přerušil neplánovaný let za záchranou mise Oxygen. A jak to s nimi dopadne? To uvidíme zítra.
 

Start rakety